Překážky
Nedílnou a důležitou součástí stálého opevnění sloužící ke zpomalení, nebo zastavení nepřítele pro jeho snadnější zničení palbou byly překážky, proto musely být po svojí celé délce postřelovatelné. Byly stavěny v souvislých pásmech mezi jednotlivými objekty (intervalové překážky) zabraňující překročení hlavního obranného postavení / linie a jako obvodové chránící objekt ze všech stran.
Obvodová protitanková překážka typu A (ocel. sloupy v prahu, rozsocháče a dvouřadá leh. překážka)
Překážky se dále dělily na protipěchotní a protitankové. Protipěchotní překážka byla tvořena ocelovou tyčí různé výšky s jedním až třemi oky pro ovázání ostnatého, nebo vázacího drátu zapuštěnou v betonovém kvádru. V improvizované podobě šlo nahradit tuto překážku dřevěnými kůly zatlučenými do země. Protipěchotní překážky mohly být stavěny až v několika řádách a v samostatné podobě se nalézaly pro tanky v nepřístupných terénech.
Dvouřadá protipěchotní intervalová překážka na dřevěných kůlech
Nejčastější protitanková překážka TO byla typu A, která byla tvořena řadou dvou válcovaných vzájemně svařených U- profilů zasazených do betonového prahu, za kterým následovala řada ocelových rozsocháčů. Tato překážka byla stavěna jako obvodová a intervalová. Dalším často stavěným typem protitankové překážky (intervalové) TO je protitankový příkop. Nejčastějším typem protitankové překážky v LO byla jedna, nebo dvě řady ocelových rozsocháčů. Každá protitanková překážka byla vhodně kombinovaná s protipěchotní překážkou.
Obvodová protitanková překážka typu A navazující na protitankový příkop